Kolos rhódský

Aktualizováno: 07.05.2018
 Rhodos

Kolos rhodský - jeden ze sedmi divů světa

Vrcholem stavitelství a dokladem bohatství starověkého Rhodosu bylo v roce 291 př. n. l. vztyčení sochy boha Hélia, známého Kolosu rhodského, který se do historie navěky zapsal jako jeden ze sedmi divů světa. Dva tisíce let si udržoval pověst největší sochy světa - až do roku 1886, kdy byl převýšen newyorskou Sochou svobody.

Pýcha starověkého Rhodosu

Vše začalo obléháním ostrova Demetriem Poliorketem, následníkem Alexandra Velikého roku 305 př. n. l. Toto obléhání bylo i přes, na tehdejší dobu, velmi dobrou výzbroj dobyvatelů, neúspěšné. Demetrius byl nucen odtáhnout a musel zde zanechat i veškerou výstroj svých vojsk. Rhodosané se tehdy rozhodli, že za peníze, jež získali z prodeje této výzbroje, vyjádří svou hrdost z velkého vítězství postavením triumfální sochy svého oblíbeného boha slunce - Hélia. Návrh na postavení kolosu se nesetkal v rhodském lidovém sněmu s jednohlasným souhlasem. Mnozí poukazovali na to, že taková velká a drahá socha je zbytečná, jiní, že Hélios bude uražen, jestliže se "proti slunci vztyčí nové slunce". Nechybělo ani varování, že se taková velká socha jednou určitě zřítí, a že její pád bude znamenat i pád Rhodosu.

Pocta bohu slunce Héliovi

Úkol byl svěřen původně sochaři Lyssipovi, který jej však po krátké době předal svému žáku Charetovi z Lindu. Podle Filóna na ní se svými žáky pracoval 12 let. Na dvaatřicet metrů vysoký kolos spotřeboval asi 30 tun kovu - železa a mědi. Polybios, řecký historik z 2. století př. n. l. dokonce uvádí desetkrát tolik. Vzhledem k tomu, že nemáme nejmenšího tušení, jak socha vlastně vypadala, těžko se přikloníme k jedné či druhé variantě.

Kruté následky zemětřesení

Bohužel se však vyplnila varovná proroctví. Monumentální kolos se při zemětřesení roku 225 před naším letopočtem zřítil a už nikdy nebyl znovu postaven. Rhodosané, kteří se obávali boží odplaty, se ji neodvážili přemístit a tak ležela několik set let.
Cestovatel a spisovatel Strabón, který navštívil Rhodos počátkem našeho letopočtu, psal: "Nyní leží na zemi, shozený zemětřesením, zlomený v kolenou“. Poslední věrohodné zprávy o kolosu jsou z roku 653 našeho letopočtu v díle byzantského historika Zonara. Nakonec roku 653 arabští piráti, kteří ostrov krátkodobě okupovali, vytáhli bronzové části na břeh a prodali je židovskému obchodníkovi. Pro jejich přepravu bylo třeba 900 velbloudů. Zbytky sochy byly přetaveny na bronz, který byl pravděpodobně použit na výrobu zbraní a tak se kruh uzavřel. Kolos byl ulit ze zbraní a na zbraně se opět přetavil.

Představy o poloze se liší

Kolos byl považován za jeden ze sedmi divů světa a mistrovské dílo, ale postrádáme informace o jeho přesném vzhledu a přesném umístění. Nápis, nalezený poblíž Paláce velmistrů, nám umožňuje odhadnout jeho výšku asi na 31 m, někdy je uváděno dokonce 36 m. Mnozí lidé si ho představují podle rytin francouzského cestovatele Rottiera z roku 1826 jako boha Hélia, rozkročeného nad vjezdem do přístavu Mandraki. Ale Rottier své dílo vytvořil nejspíše podle dřívější kresby, kterou nakreslil Johann Berhard Fisher z Erlachu, rakouský barokní architekt.

Kolos stál na pevnině

Dnes je zřejmé, že socha stála u přístavu hlavního města Rhodos nad pevnou zemí, což určoval způsob, jakým byla konstruována. Podle rhodských pramenů je nejpravděpodobnější místem dvůr Héliova chrámu, který stál těsně vedle místa, kde dnes stojí Palác velemistrů. Řečtí archeologové udávají, že socha nemohla spadnout do moře. Mimo jiné i proto, že v 7. století by tak velkou sochu s tehdejšími technickými prostředky nebylo možno z moře vyzdvihnout. Navíc místo pod vjezdem bylo potápěči velmi důkladně probádáno a žádné, byť sebemenší zbytky zde nebyly nalezeny. Český badatel dr. Vojtěch Zamarovský ve své knize Za sedmi divy světa polemizuje o místu postavení sochy a přiklání se k teorii, že stála na molu přístavu Mandraki, zhruba tam, kde dnes stojí tři větrné mlýny. Němečtí archeologové se zase domnívají, že socha stála na nábřeží v místě, kde dnes stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie. I přes nezvratné důkazy, že Kolos rhodský nestál nad vjezdem, zobrazují všechny místní suvenýry - talířky, popelníky, dlaždičky, šátky i pohlednice výhradně fascinující představu rozkročeného boha slunce, tyčícího se nad přístavem.