El Greco pocházel z Kréty

Aktualizováno: 22.02.2021
Fodele

El Greco pocházel z Kréty

Domenikos Theotokopoulos – El Greco se narodil roku 1541 ve Fodele na Krétě, kde je dnes na jeho paměť malé muzeum. Pokud se do Fodele, obklopeného pomerančovými háji vydáte, můžete v některé z místních kavárniček ochutnat pravou řeckou kávu a koupit si hezký suvenýr. Malování ikon se malý Domenikos učil od mnichů a již od dětství bylo jeho snem věnovat se malířství na dvoře španělského krále Filipa II. V necelých dvaceti letech odjel studovat malířství do Benátek a Říma, kde pracoval u Tiziana a Tintoretta. Když dostal nabídku do Španělska, nezaváhal.

Proč El Greco?

Španělé měli problém s jeho dlouhým řeckým jménem, a tak mu začali jednoduše říkat El Greco, což španělštině znamená Řek. Svůj pseudonym nesl hrdě. Nicméně všechna svá díla podepisoval od začátku jak v Itálii, tak ve Španělsku v rodném jazyce. Řečtina, jako jazyk antické kultury, byla renesančními vzdělance vysoce ceněna. Šanci pracovat pro španělského krále skutečně dostal, ale téma bohužel neodpovídalo jeho představám. Nakonec usídlil natrvalo v Toledu, kde se mu podařilo získat lukrativní objednávku na hlavní oltář kostela S. Domingo el Antiguo.

Osobitý styl nebo oční vada?

El Greco si vypracoval svůj osobitý styl, vyznačující se expresivní barevností a nepřirozeně protáhlými obličeji a postavami. Někteří znalci to připisují astigmatismu – vrozené oční vadě. Výtvarné zpracování očí totiž umělce zjevně fascinovalo a na jeho autoportrétech je oční vada pravého oka zřejmá. Jiní historici umění tuto teorii popírají. Astigmatismus se totiž v průběhu života výrazně nemění, ale na některých El Grecových obrazech nacházíme zcela proporcionální figury vedle protažených (Pohřeb hraběte Orgaze z roku 1586). Disproporce nemají ani obrazy domů a měst a architektonické návrhy.

Všestranný umělec

Domenikos Theotokopulos se nevěnoval jen malířství, pracoval také jako architekt a sochař. Jeho ateliér byl střediskem toledského duchovního života, kde se scházeli umělci, spisovatelé a zájemci o kulturní dění. Současníci ho považovali za vzdělaného, příjemného a duchaplného společníka, znalce literatury a hudby. Zabýval se spiritualistickou orientací lidského ducha a náboženskými tématy, ale jako pravý Řek uměl žít naplno. A tak ačkoli se mu dařilo vydělávat velké peníze, zemřel roku 1614 v Toledu zadlužený.