Primárně samotné kouzlo Mataly , místa jako takového, kde jsme jako bonus vychytali termín (v roce 2025 23.6.), kdy se malovaly matalské uličky
a probíhaly přípravy na každoroční festival. Svůj "čtverec" jsme si sice nenamalovali, ale zato jsme měli skvělý výhled přímo z balkónu na celé tohle sobotní hemžení.
Pokoj jsme měli s výhledem na matalské skály, sluníčko se každý den vyhouplo mezi kopci napravo, žádný výšlap nikam nebyl potřeba, stačilo se přesunout v pyžamu na balkon a jen sedět a koukat, jak jeho první paprsky olizují tenhle jedinečný jev. V noci se dokonce balkonovými dveřmi dalo koukat na tuhle úchvatnou scenerii pro změnu osvícenou umělým osvětlením.
Jedinečné zážitky z Mataly
I ty nejdelší dny v roce ale nestačily na to, abychom stihli poznat a užít si všechno tak, jak bychom chtěli. Na pláži jsme strávili vlastně jen tři dny, protože se nám kamarádka z Plakiasu tři dny věnovala, aby nám ukázala místa, kam se
běžný turista většinou nedostane. A bylo to naprosto úžasné, ani nevím, co bych vlastně měla zmínit, protože VŠECHNO bylo jedinečné. Ať už zmiňované "PÁME" ve smyslu "další rundu", které nám v tomhle světle představil přítel,
protože nás "přece musel vzít do jeho oblíbených taveren v okolí Plakiasu", nebo návštěvy v malých výrobnách na zpracování svatojánského chleba či avokáda.
Taverna mezi vodopády a objevování chutí
Třešničkou na dortu byl oběd v
taverně mezi vodopády u vesničky Argiroupoli
s ochutnávkou všech možných vyhlášených specialit, přední místo zaujalo očekávaně „antikristo“ a dokonce i já jsem jedla jehněčí, které jsem doteď
striktně odmítala. (
Pozn. Antikristo je tradiční krétská specialita z jehněčího, která se připravuje pomalým grilováním masa napíchnutého na špejlích bez kontaktu s roštem, vlastně naproti ohni a díky tomu má charakteristickou chuť)
Krétské hory se soutěskami a kláštery
Cesta klikatou silnicí do "vesnice duchů" Aradainy s vyprávěním o krétské vendetě, která ještě stále v krétských horách není minulostí, naháněla trochu hrůzu, stejně tak jako průjezd po jedinečném ocelovém mostě s výhledem do samotné soutěsky Aradaina. Ale i tohle patří k realitě dnešní Kréty a je součástí její historie.
Tuhle soutěsku jsme si přece jen netroufli zdolat. Ale čekala nás jiná, pro nás samozřejmě ta nejkrásnější s úžasným vyústěním na stejnojmenné pláži – Agiofaraggo, kde jsme byli po celé dopoledne úplně sami!
A další odměnou na našich cestách byl klášter Moni Odigitrias, který byl za nás asi nejkouzelnějším klášterem, co jsme kdy v Řecku zatím navštívili (a není to "jen" tím, že nás už v 10 dopoledne "opíjeli" místní mniši skvělou rakií s příchutí medu).
Jižní pláže – vítr, písek a dokonalá Triopetra
Tak, a ještě k plážím na jihu Kréty. Opravdu tu víc fouká, pláže jsou divočejší, soukromější a no možná i hezčí. Vítr na Krétě je někdy omezující hlavně kvůli písku, který zajišťuje kromě masáže od vln, ještě "masáž pískovou" a ta dokáže být občas dost nepříjemná i bolestivá.
Krásných pláží je na jihu určitě víc, než které jsme my viděli či navštívili. Tu "svou" nejhezčí pláž na Krétě si musí stejně najít každý sám. Než jsme se vydali poznávat alespoň některé z nich, dali jsme si výborný oběd v rybí taverně Agia Fotia kousek od Plakiasu a vyrazili. Asi nejvíc nám učarovala Triopetra, která nás sice přivítala silným větrem, ale nulovým osazenstvem a podle doporučení jsme to nevzdali, nedali se odradit a z parkoviště se vydali až na její konec doleva, kde se tyčí obrovské 3 kameny, prakticky skály (podle nich získala i své jméno), na které se dá vylézt a užívat si nádhernou scenérii nejen z vody, ale právě z výšky těch skal.
Na zpáteční cestě do Mataly jsme se zastavili ještě na pláži Agios Pavlos, která už nebyla tak větrná, působila víc uzavřeně, ale chyběla jí majestátnost Triopetry. Pár kilometrů od ní se nám moc líbil výhled z taverny nad pláží Agios Georgios, která také poskytovala větší soukromí a díky okolním skalám i méně větru. Ale Triopetra je za nás na stupínku nejvyšším.
Další střípky z jižního pobřeží Kréty
Celá jižní pobřežní cesta po Krétě je lemovaná nádhernými nepřeplněnými plážemi (vyjma palmové Preveli), které jsou, pravda, dost větrné, ale krásné, nespoutané a každá je v něčem jiná. Tak jako každé místo na Krétě i v celém Řecku... v něčem podobné a přece tak jiné.
Alespoň ve zkratce bych ještě zmínila i další místa, která jsou "na jižní trase" a je opravdu škoda je minout, protože když nevíte, že stojí za návštěvu, ženete se za něčím víc "profláknutým" (jako je třeba palác Faistos), a přitom kousek
vedle je méně známé archeologické naleziště Agia Triada, které je zatím ušetřeno masového turistického ruchu a můžete si projít celým areálem prakticky sami za 3 eura bez omezení, a dokonce si i stoupnout přímo vedle amfory, potažmo na ni i "sáhnout".
Jezero, tajemný hrad i malebný přístav Agia Gallini
Když už někdo zavítá do Argiroupoli, byla by škoda, aby nezašel ke kostelíku Agia Paraskevi a "nezašel" si ještě kousek za městečko, kde se nachází
Klášter Pěti panen (Moni Gouverneto) a
Lappa Necropolis (takové Matala jeskyně v menším vydání). Při troše štěstí tu najdete i krunýř od cikády, protože zrovna tady moc nefouká jako na jiných místech Kréty, takže se po opuštění cikádou udrží na větvičkách či kamenech. Ty živé cikády jsou všude kolem hodně hlučné, aby si užily těch pár krátkých týdnů života na povrchu, když na ně čekaly pod zemí několik let.
Jen malá zajížďka je z Argiroupoli i k jezeru
Kournas (pokud se někdo rozhodne změnit trasu výletu po Krétě) a zůstat tady, může si půjčit šlapadlo a malebnou krajinu kolem jezera zkoumat přímo z vodní hladiny.
Cestou z Aradainy jsme alespoň na chvíli zastavili i u
tajemného hradu Frankokastello, který se tyčí přímo na pobřeží a přemýšleli o hrdinství a zradě v jednom, které se k tomuhle místu váží.
Agia Gallini s malebným přístavem při západu sluníčka a připomenutím pověsti o Ikarovi a Daidalovi, že "létat moc vysoko se nemusí vyplatit ani dnes" byla také moc příjemná zastávka.
A přímo na cestě do Moni Odigitria by byla škoda minout
prodejnu Botano, kde se mísí všechny možné vůně bylinek, mýdel, koření i něčeho silnějšího, ochutnávka některých produktů je ale nejspíš variabilní (na nás vyšlo po ránu zrovna asi něco "hodně zdravého", nebudeme předstírat, že to byl mok lahodné chuti).
Taverny a výhledy přímo v
Matale jsou úžasné všude, ale pokud někdo touží po romantice v soukromí –
taverna Vrachos (především rybí speciality), kousek od pláže Kommos je k této příležitosti jako stvořená.
Cestování po jihu Kréty v pomalejším rytmu
To je jen pár střípků k našemu letošnímu pobytu v Matale, protože i tohle je víc, než "pár řádků“. Ale přece jen něco jako "zklamání" zmínit musím. Jednak cestování po jihu Kréty je úplně jiné než po severu, i malé vzdálenosti trvají zdolat mnohem déle než po dálnicích severu, takže jsme "ukousli" a poznali opravdu jen malou část okolo Mataly a Plakiasu a západ a východ zůstal opět nedotčený.
A druhak – matalské "Today is life, tomorrow never comes" je "klamavá reklama", protože dnešek je fuč a my jsme zase zpátky. 😊 Ale už s plány na příští rok a to je to nejvíc fajn, že se máme zase na co těšit.
Nezapomenutelné vzpomínky
Ještě jednou velké díky, že jsme s Greece Tours mohli cestovat. A co se týká další cest(y) do Řecka – jsme "stará škola", která stále ocení, že na letišti čeká spolehlivý delegát, který zajistí přesednutí z jednoho dopravního prostředku na jiný, zjistí, že cesta do destinace proběhla, jak měla, ubytování je v pořádku a pak je prakticky 24 hodin připravený (stejně jako vy v Praze), být nápomocen, kdyby bylo cokoliv potřeba.
Protože vzpomínky na NEZAPOMENUTELNOU dovolenou mohou mít různé důvody...to, že je úžasná, nebo taky to, že se "něco pokazilo". A ta hranice mezi tím zpětným úhlem pohledu je velice úzká. Proto si ceníme možnosti využít při zajištění dovolené služeb CK a delegáta, kteří jsou "zálohou v místě i týlu" pro případné nečekané události v destinaci.